V žádné okrasné zahradě nemůže chybět chodník. Slouží především k tomu, abychom si v trávníku jednak nevyšlapali nevzhledné cestičky, kde tráva těžko vyroste, a jednak abychom si domů nenosili na botách hlínu a nečistoty.
Chodník oceníte zvláště při nepříznivém počasí. Úloha chodníku může také spočívat v optickém oddělení jednotlivých částí zahrady.
Druhy chodníčků
Výběr materiálů pro stavbu chodníků je skutečně pestrý. Zdánlivě nejjednodušší jsou chodníky v podobě tzv. šlapáků, čili plochých kamenů, které umisťujeme od sebe cca 15-20 cm. Stačí vyhloubit v zemi díru a do ní kámen uložit tak, aby jeho povrch splýval s terénem. Další variantou je kačírek, což je sice efektní, ale na chůzi nepříliš pohodlné.
Chceme-li vybudovat celistvý chodník, je dobré jeho okraje zpevnit zahradními obrubníky. Jejich osazení provedeme předem v případě, že chodník bude buď sypaný nebo litý moderními hmotami. Pokud použijeme dlažbu a nechceme ji řezat na potřebné rozměry, můžeme obrubníky zasadit až po dokončení povrchu. V tomto případě můžeme použít rovněž ploché kameny, zahradní dlaždice, nebo keramickou dlažbu.
Jak na to
Stavbu chodníčku zvládneme sami. Nejprve si důkladně promyslíme, kudy chodník povede, trasu si vyznačíme například kolíky a motouzem a teprve pak začneme odstraňovat zeminu do hloubky přibližně 20 cm. Šířku volíme podle potřeb, ovšem pro chůzi a ježdění s kolečkem stačí maximálně 70 cm. Zahradní chodníček by se neměl nacházet poblíž místa, kde parkujeme automobil, abychom nenarušili jeho estetiku.
Abychom zabránili prorůstání trávy do budoucí dlažby, položíme na dno geotextilii. Pro zpevnění budoucího chodníku je pak třeba nasypat asi 10 cm vrstvu hrubého štěrku a dále 5 cm jemného štěrku a vše řádně udusat.
Další postup záleží na tom, jak kvalitní a stabilní chodník chceme mít. Pevnost zvýšíme tím, že na připravený povrch naneseme tenkou vrstu betonu a do něho klademe ploché kameny či dlaždice. Spáry vyplníme spárovací hmotou a celý chodník bude dokonalý. Při spárování je třeba včas dlažbu omýt, jelikož po zaschnutí bychom z dlažby obtížně odstraňovali přebytečnou ztvrdlou hmotu.
Druhou variantou je kladení dlažby do vrstvy písku nebo velmi jemného štěrku, což je jednodušší a také můžeme snadněji vyjmout v budoucnu případně poškozenou dlaždici. Tento způsob je typický pro zámkovou dlažbu.
