Jedná se o vytrvalou bylinu z čeledi brutnákovitých, která roste hojně na vlhčích místech na loukách a na okraji lesů a rybníků. Můžeme jej pěstovat i na zahradě. Kvete celou škálou barev od fialové, modré, růžové až po bílou.
Svým obsahem alantoinu patří mezi nejlepší byliny pro hojení, regeneraci a scelování. Užíváme kořen ve formě nálevu, prášku, lihové tinktury nebo masti.
Nejúčinnější je čerstvý jemně nastrouhaný kořen. Vnitřně pomáhá ochraňovat sliznice žaludku při žaludečních vředech, je vhodný při zánětech močových cest, při vykašlávání, osteoporóze a působí také slabě sedativně. Dle uklidňuje suchý kašel a slinivku, je to lék na ledviny a močový měchýř. Vzhledem k obsahu pyrolizidinových alkaloidů, které nepříznivě působí na játra, kostival nepoužíváme dlouhodobě a jen tři čajové lžičky strouhaného kořene denně nebo ve formě nálevu tři šálky o objemu 150 ml.
Doba léčby by neměla překračovat tří týdny. Při vnitřním užívání strouhaného kořene můžeme dopad pyroliidinových alkaloidů snížit tím, že ke kostivalu přidáme stouhanou bramboru v poměru dva díly kostivalu a jeden díl brambory. Zcela bezpečná je homeopatická tinktura v ředění D3.
Kostival má velmi hojivé účinky jak při vnitřním, tak i zevním používání, více se ovšem využívá při léčení zevně. Léčí podlitiny, zatvrdliny, kožní záněty, bércové vředy, pohmožděniny, hematomy, hemeroidy a zlomeniny. Jako náhradu můžeme použít i čerstvý naklepaný list.
Listy kostivalu jsou výborné i pro použití na zahrádce jako hnojivo pro rostliny, jelikož obsahují mnoho potřebného draslíku. Necháme je v nádobě s vodou aby se rozložily, poté směs před hnojením naředíme v poměru jeden díl kostivalové jíchy na deset dílů vody. Ojediněle se používají mladé listy také v kuchyni, neboť kromě draslíku obsahují také potřebný vápník a cholin. Velice podobné účinky jako u nás známý kostival má také pichlavý asijský kostival Symphytum asperum a ruský Symphytum uplandicum.
